Já a moje řízení

14. února 2013 v 9:13
Tak toto spojení je jedna velká komedie nebo tragikomedie?Ještě nevím,ještě si dám nějaký čas na rozmyšlenou a pak se rozhodnuJ No, ale začnu hezky od začátku. Ten kdo mě zná ví, že jsem si řidičský průkaz dělala již v 18-ti letech, to znamená před 7 lety. Ty voe to už je doba :-D nějak rychle stárnu J kde kdo by si řekl, hm řídi 7 let, tak to už je dobrá řidička. Noooooo myslím si, že po 7 letech řízení dobrá řidička budu :D Problém je v tom, že 7 let neřídím. Já od té doby, co jsem si udělala řidičák, 7 let nejezdila. Ale myslím to tak, že fakt vůbec nejezdila. Moje poslední jízda byla s komisařem při zkouškách. Někdo mi někdy řekl, že mám řidičák jak záložku do knížky a taky že jsem měla.Vždycky jsem se bála jezdit a jelikož jsem ani neměla s čím, tak jsem si prostě vystačila s vlastníma nohama,busem,vlakem a nebo s někým kdo měl svoje auto :D Ale to se změnilo v ten okamžik, kdy jsem si řekla, že vážně chci odjet do USA jako auapir. Do program aupair v US Vám totiž nevezmou bez toho, aniž by jste byli aktivní řidiči. Takže jsem se v září rozhodla, že prostě řídit začít musím!Naštěstí mám kamaráda Míru z gymplu, který má s tátou autoškolu. Takže jsem mu zavolala a domluvila si s ním kondiční jízdy. No samozřejmě jsem z toho byla celá vystreslá, protože sednout si po 7 letech za volant je docela odvaha :D No ale zkrátím to,po 3 jízdách jsem šla jedzit s taťkou na takové opuštěné místo-říkáme tomu parkoviště u krematoria. Je to totiž skutečně kousek od nějJ Postupně mě taťka učil co a jak až jsme se dopracoval k tomu, že jste spolu jezdili po městě. Nevím kdo z toho byl vice zpocený jestli já nebo on :D ale lepší instruktor než taťka není!!!A nakonec mi naši dali jejich auto a raději si koupili nové :D Báli se, že to auto někde zničím a oni pak nebudou mít s čím jezdit.(Stejně si chtěli příští nebo přespříští rok koupit nové auto) No něco na tom bude :D nene nic hrozného, jen jsem jsem jednou odřela auto při vyparkováváni no a podruhé jsem opět při parkování neviděla paní s autem co projížděla, tak jsem to do ní trošku picla. Ale vždy mé auto dopadlo lépe než to cizí :D Vím jak v tom chodit neJ Popravdě na mém autě skoro nic ani není vidět. Takže abych zase pokračovala dál. Postupně jsem se tedy dopracovala k tomu, že jsem jezdila už samaJ Takže když to shrnu, tak než jsem jela do US jsem řídila asi 4 měsíce :D Docela odvaha když teď na to koukám. Po příjezdnu do mé první rodiny jsem dostala nějaké stare Subaru normální auto v combiku, mělo toho už dost naježděno, takže taková skořápka :D Jsem si říkala :D Hm buď ráda, že nemáš velké auto, už to, že je tohle auto delší než tvoje Ti bude dělat problémy. Nakonec problémem nebylo auto, ale ty jejich posraná pravidla a křižovatky. Hlavní na co jsem nebyla zvyklá, že semafory mají až za křižovatkou,ne jako my před křižovatkou. Takže se mi jednou stalo, že jsem si to neuvědomila vjela až před semafor,to znamená doprostřed křižovatky.A jelikož jsem měla červenou, tak jsem tam prostě zastavila:D Všichni začli troubit a mě než došlo co jsem udělala,tak jsme si říkala, když všichni troubí, tak zatroubím taky J No a pak mi to došlo, tak jsem počkala na zelenou a rychle zdrhla. Další pravidlo, které jsem nechápala je, že když máš červenou, ale odpočuješ doprava,tak můžeš jet. Z prvu jsem tohle rpavidlo vůbec nedodržovala, protože to bylo proti mým morálním zásadám jet na červenou :D ale teď už to využívm, protože se to dost často hodí :D
No po tom co jsem přišla do nové rodiny, tak mě čekalo lehce překvápko. Už na skypu rodiče říkali, že budu řídit velké auto,ale nějak jsme tomu nevěnovala pozornost. Navíc jak jsme u nich byla na návštěvě, tak jsem byla I v garáži a tam měli jen dvě auta a obě normální velikosti,je pravda, že jsem docela čuměla. Byla tam Toyota v hybrid a pak nějaké bílé BMW. No hned první oficiální den mi Per řekl, jestli chci jít trénovat s autem. No jasně! Byla jsem zvědavá, jestli budu řídit Toyotu nebo to BMW. A ono hovno :D vyšli jsme před garáž a zápípala klíčky a čekala co z těch aut na ulici zapípá. A kurva!!Ano to jsem si vduchu řekla, když jsem to viděla. BMW X5. Cože??? Dělají si ze mě prdel? Takovou obrovskou káru mám řídit? A jako vážně je to X5, tap o které vždycky slintám, když ji vidím na našich silnicích? Ano tak právě ta. Právě to auto, co nikdy mít nebudu :D Musím říct, že jsme se spolu rychle zkamarádili a já mu dala nové jméno- Bébečko. Nezní to tak snobsky jako BMW :D I když na naší ulici je takové auto normální. Tady snad nic jiného než BMW,Lexus či Audi nejezdí. Jo bydlím v docela zazobané čtvti, přesně v takové, v jaké nikdy bydlet nebudu :D No takže jsem si vozila prdelku 2 týdny v takové pro mě luxusní káře, ale pak to přišlo L Bébeču cestou z hor zkolabovala okno :D Přestala fungovat elektrika u zadního okna na straně řidiče. Z ničeho nic se začlo sesouvat dolů, naštěstí byl Nils pohotový a ukno chytil. Takže jsme dojeli do prvního nákupního centra, Per koupil normální izolepu a zalepil okno ze všech vnitřních stran. Vapadalo to docela vtipně,ale hlavně, že drželo. S tímto oknem jsem jezdila ještě několik dní. Proto jsem v kabelce vždy nosila izolepu a když bylo potřeba, tak jsem Bébečku zalepila ránu :D Jelikož už Bébé nebylo nejmladší, tak Per řekl, že se koupí nové auto, že už to stejně bylo v plánu. Jsem si říkala,no tak to se koupí něco podobného, to je v pohodě,na to jsem si už zvykla. No a ono hovno :D Další den přišli rodiče s tím, koupi Toyotu Siennu. Pokud nevíte co to je,tak já tomu říkám malý autobus :D je to takové to auto pro 7 lidí,ano pro malou školku :D Prej aby jsme s čím měli jezdit na dovolené a abych mohla na kroužky vozit i jiné děti. No výborné, takže si teď zvykám na nové auto. Nejlepší bylo, že dovezli auto,Per za mnou přišel jestli prý chci jít trénovat. Říkám si jasně,Permi řekne co a jak a povozí se smenou. A ono hovno.Přišli jsem před garáž,Per mi dal do ruce klíčky se slovy Have a fun a odjel do práce :D No masakr :D…Musím říct, že je to docela masakr s tím parkovat. Minule jsem jela do obchodu a viděla tam jen jednou volné místo a nezdálo se mi moc velké, tak jsem se raději sebrala a jela nakoupit do jiného obchodu :D Je to hezké auto, navíc je v červené barvě, ale prostě není to BMW. Zatím se mnou ještě nijak nezalaškovalo,tak jako Bébečko. To vám povím tu příhodu. Někteří z vás už ji slyšeli. Jela jsem takhle večer v 6 na Bikram Yogu, což je asi 15 min autem. Zaparkovala jsem o několik ulic dále,protože tady se skoro všude platí za parkování a pokud neplatí, tak je to obsazené žeJ a dávat za yogu 15 doláču a pak ještě 4 za parkování se mi opravdu nechtělo. Hodina yogy proběhla v pohodě,no a tak jsem po zkončení vyrazila zpátky k autu. Samozřejmě už byla tma,tak jsem pospíchala,jelikož jsem byla posraná až za ušima.Přišla jsem k autu,odemkla ho, nasedla do auta a strčila klíček do zapolování….A ejhle,vůbec s ním nešlo otočit.zkoušekla jsem to několikrát,zkoušela jsem i znovu zamknout a odemknout auto, ale nic. Takže jsem si vzala telefon a vytočila číslo Barb….nic…druhý pokus směřoval na Nilse…nic….tohle se několikrát opakovalo ale nikdo se neozval. Jelikož jsem číslo na Pera neměla,tak jsem byla pěkně nahraná. Co teď,pomyslela jsem si….Byla jsem celá posraná z toho,že jsem za tmy někde v Oaklandu, kde se běžně střílí :D řekla jsem si tedy, že auto zamknu a vydám se domů jiným způsobem. Tak jsem se zamířila na hlavní silnici s tím, že zkusím najít nějaký bus. Samozřejmě žádný jsem nenašla. Navíc jsem si říkala, že se musím chovat jako místní, takže jsem byla strašně v pohodě,že :D To, že půjdu domů pěšky jsem zavrhla hned, jelikož bych tam došla asi tak druhý den :D Nenapadlo mě nic jiného, než si vzít taxika.No jo jenže neznám žádné číslo. Zašla jsem do nějakého baru a zeptala se servírky, jestli nemá nějaké čílso na Taxi. Nějaké mi dala, ale nefungovalo. Zkusila jsem se jeětě zeptat někoho na ulici na číslo, ale taky nic. Pak jsem uvíděla něco jako večerku.Šla jsem do ní a zeptala se prodavače na číslo. Naštěstí číslo měl a dokonce mi řekl, že toho taxikáře zná, takže mu zavolá. No nevím jestli to bylo štěstí. Taxík přijel za 10 min. Natoupila jsem a okamžítě jsem zezelenala. Za volantem seděl nějaký chlap neidentifikovatelné národnosti. Asi to byl nějaký arab. Takže jsem se lehce začala bát. Navíc když mi řekl, že neví kde ta moje ulice je :D Naštěstí ho napadlo použít navigaci. Řeknu Vám, že to tedy byla jízda smrti. Já pot až na prdeli z toho, že mě někam unese a tam zavraždí.Vůbec mě neuklidňovalo to, že si furt s někym volal a mluvil tím neidentifikovatelným jazykem nebo to, že jel jako dobytek. Vzpomněla jsem sin a starý český trik a zašla dělat, že nekomu volám :D Naštěstí jsme o pár minut později dorazili před můj barák.Rychle jsem zaplatila 10 doláčů a zdrhla. Přišla jsem domů a všechno v klidu řekla rodině. Tak Per vzal klíče od svého auta a jeli jsme k mému autu. Už po cestě říkal, že si jen myslí, že je zablokovanej volant. Zablokovaný co?to jde? :D Ano jde :D Pčišli jsme k mému autu,ons nasedl dovnitř potočil volantem a potom klíčkem a nastartoval :D Ano vypada jsem v tu chvíli jako největší debil :D Takže jsem si zpatky nasedla do auta,Per do svého a jeli jsme spolu domů :D Doma se mi omlouvali za to, že vůbec nevědí, že jsem jim volala.Občas nám tu totiž blbne signal. Nakonec mě Per ještě pochválil za to, jak jsem tu situaci dobře vyřešila :D Od té dob vím, že Volant se dá I zamknout :D táááák a zazvonil zvonec a pohádky je konecJ mám 12 hodin v noci, takže se odeberu do hajan,od pondělí jsem toho zase moc nenaspala,takže budu zítra zase unavená jako dneska. Mějste se tedy krásně a příští článek bude asi o jídle a cvičení tadyJ
Pro Vás tedy dobré ráno přátelé moji:*
Chybíte mi:-*
Vaše Týna
 

Moje pocity po prvním měsíci v USA

12. února 2013 v 23:31
Přemýšlím jak začít tento článek….No takže asi takto,mít teď letenku v ruce,tak letím domůJ nene nebojte se,nic se nestalo,mám se tu dobře,rodina je na mě moc hodná,ale prostě je mi strašné smutno.Až tady jsem si uvědomila,jak mám ráda svou rodinu a kamarádech. A strašně si cením, že je mám!!! Taky mi moc chybí české jídlo,moje malé autíčko,zamračení lidé v ČR :D tady se totiž na mě všichni smějí a zdraví mě…Jak já bych zašla s Péťou a Lulu nebo s mýma Tesařkama na vínečko….jak ráda bych někoho lákala, aby šel semnou cvičit :D Chtěla bych zajet k Evičče na návštěvu kouknout se jak se mají kluci,zakalila bych o víkend někde v hospodě a druhý den si říkala,jak už pít nikdy nebudu :D No konec snění že :D říkám si,že jsem musela být asi ožralá, když mě napadlo jet několik mil daleko a to ještě na tak dlouho.Když tak o tom přemýšlím…není to vyloučené,že jsem ožralá nebyla :D v to období,kdy jsem se rozhodla podat přihlášku jako aupair do USA jsem přeci jen byla vlně viného střiku dosti často :D Samozřejmě vědět,že mi bude takto smutno,tak nikam nejedu. Na druhou stranu jsem na sebe pyšná,že jsem se k tomu odhodlala,odjela a hlavně,že tu stále jsem :D Upřímně jediný důvod,proč tady ještě jsem je angličtina!!!Chci tu zůstat hlavně proto, abych se naučila anglicky lépe než teď umím. Bez toho si totiž doma práci najdu těžko. Takže vlastně tento celý pobyt absolvuji hlavně kvůli mé budoucnosti. Jasně mám možnost poznat jinou kulturu,jiný životní styl,navštívit spoustu krásných míst…ALE…prostě z toho nemám takovou radost,protože i když ty své zážitky Vám můžu říct,ukázat fotky,videa , tak pořád tu jsem sama a nemůžu to s vámi sdílet…Ne nejsem padlá na hlavu,já vím,že spousta lidí by za rok v Cali dali cokoli, ale já zjistila,že domov je pro mě důležitější než cokoli jiného….Jsem tady něco přes měsíc a přijde mi, že jsem tady už strašně dlouho a když si představím co mám ještě před sebou…jasně jsou nějaké chvíle kdy jsi říkám,ty voe ty jsi fakt v USA no to je masakr …hlavně mi to tedy dochází, když vycházím z obchodu, v náručí mám ty jejich papírové pytle na nákup,sluneční brýle na očích a nastupuju do mega káry co mi říká skoropane :D…a Nebo když jsem někde na výletě…ale to jsou tak chvilkové pocity…Určitě mi pobyt tady v US toho dá hodně,už teď jsem zjistila,že jsem silná, po tom co jsem zvládla těžké začátky v blbé rodině,začala řídit auto jako kráva a vlastně za všechno jsem zodpovědná jen já,nikdo mi tady nepomůže,vše je jen na mě. Navíc mi minulý týden umřel někdo moc blízky,někdo kdo byl jako moje babička,takže je mi smutno ještě z toho L Myslím na to jaké to bude, až přijedu a ona mě nepřijde přivítat,neupeče mi nic dobrého,nedá semnou cigárko…Jo to je další věc. Už vlastně přes měsíc vůbec nekouřím. Na což jsem velice pyšná. A cítím,že mi to prospělo.Začala jsem běhat a dýchá se mi krásně.Musím se pochlubit,dneska jsem si prodloužila trasu,takže běhám už 50 minut. Jasně,že běhám pomalu,ale stejně :D jsem vždycky zpocená jak prase,tak snad to přinese nějaké účinky:D….Dneska mi rodiče poslali balíček plný sladkostí,takže musím pořádně makat. BTW:mám ty nejlepší rodiče,co mě od první chvíle podporují a byly mi velkou oporou po celou dobu co to tady stála za hovno.Mami,tati děkuji Vám moc!!!tak to bude asi vše k tomuto článku.Doufám, že jsem na mě ještě nezapomněli…Ještě jedno Vám řeknu- nedokážu si představit nebýt doma na Vánoce-z toho si vyvoďte závěr samiJ

Vaše Týna :-*

PS:další článek už bude o řízení,tak to bude veselejší :D

moje nová rodinka:)

12. února 2013 v 6:46
Tak je to konečně tadyJ kdo se těšil,ten se dočkal,píšu nový článekJa to článek o mé nové rodině.Ano je to tak jsem tady něco málo přes měsíc a už jsem byla v rematchi a našla jsem novou rodinu.musím říct,že skvělou rodinu.Ale začněme nějak od začátku.No nechci moc mluvit o mé první rodině,protože bych jen byla sprostá :D Řekla bych jen to, že jsem si nesedla s host mum,nechápala jsem některé její pravidla a celkově vlastně její pozitivní výchovu s kartičkami:D a popravdě malou Sí jsem taky neměla moc v lásce.Po pár dnech jsem se tedy rozhodla jít do rematche a zkusit si najít novou rodinu. Věděla jsem,že to bude těžké najít rodinu ze stejné oblasti nebo alespoň z jiné části Californie. Už jsem viděla ten scénář jak zase letím 7 hodin letadlem za jinou rodinou na opačném pobřeží :D Ozvalo se mi asi 7-8 rodin. Nadějně to vypadalo se Severní Karolínou, ale ta se nakonec rozhodla pro jinou au-pair,za což jsem jim teď moc vděčná!!!Takže zdravím do Severní Karolíny :D No když už jsem si říkala,že asi pojedu domů(což by mi vůbec nevadilo :D) tak přišla pomoc od mé teď už bývalé koordinátorky(zkratka KOO) Kim. Musím říct,že Kim mi moc pomohla!Začalo to tím,že se před mou bývalou host mum postavila za mě a od toho se už všechno odvíjelo.Napsala mi skvělé doporučení a dokonce se zeptala své kamarádky jiné KOO, zda nemá nějakou rodinu v rematchi. A světe div se,měla!!!!Rodinu z Oaklandu,což je asi půl hoďky od Kensingtonu. Kim mi poslala jen maila,že má pro mě nabídku na rodinu,že rodina mé velmi dobrou reputaci,mají dva kluky-9 a 12 let a většina aupair u nich prodlužovala.První co mě napadlo-velké děti= žádné pleny :D juchůůůů :D Krátce po tomto mailu mi přišel mail od Barb(moje současná host mum), kde psala,že se jim moc líbím,protože mám ráda sport,vaření a pečení,jsem optimista a mám ráda děti :D No ty poslední dva důvody jsou lehce zavádějící,ale co že J No a nakonec mailu napsala,jestli bych chtěla s nimi následující den mluvit na skype. Jasně, že chtělaJ Byla jsem docela nervozní před skypem…ale pak jsem se připojila,zavolala jim a hned po prvních 5-ti minutách ze mě nervozita spadla. Byl to naprosto skvělý rozhovor. Hlavně jsem oceňovala to, že se skypu účastnili oba rodiče. Protože většinou to bylo tak, že jsem nejdříve mluvila s jedním rodičem a až při dalším skypu s druhým.Ale tady jsem už od začátku cítila,že se o mě skutečně zajímali a poslouchali co jim říkám.Nepsali si žádné poznámky na papír aby se pak na ně mohli podívat a vzpomenout si s kým vlastně mluvili,jestli to byla Saly z Norska nebo Heidi z hor :D Dozvěděla jsem se,že tatínek - Per je Švéd,maminka Barbara je Američanka,že starší kluk se jmenuje Nils, hraje hokej a basketball a mladší Axel hraje soccer-fotbal(evropský fotbal ne ten jejich americký paskvil) a taky basketball.Axel navíc rád vaří a peče. No tohle bych poupravila….neříkala bych dělání salátů vaření a dělání palačinek z pytlíku pečení :D Ale jiný kraj jiný mrav :D….Rozhovor trval asi něco kolem hoďky a na konci mi oba řekli,že jsem na něj udělala skvělý dojem a jestli nechci přijít další den ve 3 na návštěvu když to máme takový kousek. Ouuuu yes pomyslela jsem si !!!Přece by mě nezvali na návštěvu, když by o mě neměli velký zájem. A taky že to nebyla zbytečná cestaJCelá návštěva byla jedna velká pohoda,bavili jsme se úplně o všem,o tom jak to u nich chodí,o filmech,o ČR a Švédsku…Ani chvilku řeč nestála. Kolem 5 hodiny jsem řekla,že už bych asi měla jet a čekal jsem co teď bude….Zeptali se mě co si o tom všem myslím. Tak jsem řekla, že se mi jejich rodina velice líbí a oni mi řekli, že jsou ze mě nadšení a jestli chci být jejich nová aupair. Jooooooo :D bylo to tam!!!!!!!!Jako bonus mi hned říkali,že si pro mě přijedou kdykoli,ať řeknu čas.Takže si mě druhý den vyzvedli a moje můj život v Cali se otočil o 180 stupňůJ
Bydlím v krásné čtvrti, kde jsou samé nádherné baráky. Když jsem porvé viděla ten jejich barák, tak mi spadla čelist a řekla jsem si: "Kurva usmívej se co nejvíce můžeš,protože tady ten barák by se k Tobě fakt hodil :D"….Je to nádherný moderní barák s vysokými stropy,spoustou světla a terasou, z které je nádherný výhled na SF a Golden Gate bridge! Jak už jsem řekla,rodina je svělá.Rodiče si mě velmi váží,za všechno mi děkují,zajímají se, jak jsem se měla přes den,zvou mě na rodinné aktivity na druhé straně když někam s nima nechci jít,tak s tím nemají nejmenší problém. Ba naopak ještě mě i rádi někam odvezou nebo pro mě přijedou, když potřebuji. Jsou úplně nadšení z toho, že jim pomáhám po věčeři s nádobím, že něco upeču nebo uvařím. Měla jsem velké štěstí, že jsem kápla na takovou rodinu. Jelikož tatínek je Švéd a je vidět, že výchova kluků není zcela americká. A hlavně mi hned od prvního dne řekli, že kluci vědí, že já jsem tady šéf. Tudíž když něco zakážu, neexistuje, aby děti šly za rodičema si postěžovat. Co se týče mého Schedule(rozvrhu) tak ráno budím děti v 7 hodin, sami wsi udělají snídani a pak se buďto čtou,koukají na telku nebo hrají videohry. Starší na to nemá tolik času,jelikož je půl hodiny zavřenej v koupelně :D dáva si sprchu,čistí zuby,geluje vlasy a já nevím co všechno :D a ani to vědět nechci :D po 8 děti odvezu nebo odvedu do školy a mám do 3 volno,ve středu jen do 2. Zdá se to jako dlouhá doba, ale ono to uteče. Uklidím,vyperu,nakoupím co je třeba, zajedu pro kafe,jdu cvičit,dám skype,oběd a je to J a brzy mi do toho přibude ještě škola. Takže to bude narvané dopoledne. Po a od té doby co vyzvednu děti jsem s nimi tak do 6-7 p.m. záleží kdy přijdou rodiče.Ale je to s nimi v pohodě protože jeden většinou má nějaký sport. Axel ten mladší s tím trávím více času,je takový bezprostřední,rád se předvádí,takže mi často v kuchyně cvičí jak roztleskávačka nebo zpíva jako Tylor Swift :D Má neskutečně moc energie, takže je dobře,že hodně sportuje :D vymyslel mi už 2 přezdívky-GG(dží dží) což znamená good girl,potom TT(títí) Terific Tina :D já mu říkám BB(bíbí)-bad boy a AA(ejej)-amazing Axel :D jsme jak dva blázni :D myslím si,že mě má rád,dokonce mi už koupil dárek k Valentýnu :D a budeme spolu dělat valentýnskou snídani pro zbytek rodiny. Co se týče toho staršího, tak ten je taky v pohodě,občas za mnou přijde mi něco říct, ale je více se svýma kamarádka,přece jen už je tam nějaká ta puberta :D Takže sečteno podtrženo, rodina je skvělá!!
Další článek se bude týkat řízení :D máte se na co těšit :D napíšu ho snad zase zítra:)

Moc na Vás myslím:-*
Vaše Tinulka
 


omluvička:)

7. února 2013 v 7:02
Moji milí čtenáři,vím,že jsem Vám slíbila,že dneska přidám pár článku a velice se stydím ale bouhžel dneska nic nenapíšu...jelikož nestíhám,je 10 hodin a jelikož jsem včera spala strašně málo,tak jsem úplně mrtvá :( prosím odpusťte mi to:-* alespoň se máte na co těšit:)

A je to tady!

6. ledna 2013 v 8:36 |  Před odletem
Tak je to tady!!To na co jsem celou tu dobu čekala,to co jsem si celou dobu představovava jaké to asi bude.Ano můj poslední den v ČR před mým odletem,woooow.A jaké jsou moje pocity?jsem jak schizofrenik :D na jedné straně je mi strašně, protože opouštím rodinu a úžasné kamarády ale na druhé straně vidím tu svojí šanci se podívat do světa,naučit se angličtinu,poznat nové lidi,novou kulturu,prostě zažít něco na co celý život nezapomenu!!!A věřím v to, že praví přítelé tu na mě počkají!!!A jak jsem na tom s balením?sbaleno:)))dneska tam jen přidám kosmetiku a žehličku na vlasy a je to:)já už byla sbalená více méně v pátek,ale včera jsem tam ještě přidala dárky co jsem dostala od kamarádůna rozlučkové párty.No to víte,to nejde nechat doma,protože to jsou právě ty věci co mi budou pomáhat,když mi bude nejhůře:)
Jinak Lara mi v týdnu posílala video Charlotte jak mě zdraví a říká mi, jak spadla a včera mi Lara psala,že se na mě moc těší a ať jí dám vědět až přiletím do NJ a ať se nebojím létání, že v Cali na mě čeká zemětřesení :D dobře to zabila :D:D:D ale prej jsou tam časté zemětřesení jen malé,tak snad.
a jak prožiju poslední den?sama netuším :D hlavně vím,že budu mít na oběd svíčkovou,hmmm:)určitě se půjde ještě někam projet v tom mém fáru a vysvětlím mu,že se teď chvilku neuvidíme,ale že o něj bude dobře postaráno:)taky si musím ještě stáhnout písničky do MPtrojky.Včera jsem si do letadla koupila knížku (hunger game) o které mi Lulu říkala,že je skvělá,tak snad mě při tom dlouhém letu zabaví:)

takže přátelé moji,tohle je asi poslední článek,který píšu z domova,z mého křesílka v obyváku:)zítra začne ta cesta do neznáma.Myslete na mě prosím!určitě se ozvu hned jak dorazím,alesponň napíšu na fb ,že jsem v pořáfku doletěla:)

Moc Vás mám rada,
Vaše blonďatá Týna :)

Už za týden ve vzduchu

30. prosince 2012 v 18:50 |  Před odletem
A je to tady...ptáte se co?....PANIKA :D!!!!!!!!!!! Ano ano konečně se dostavila,pořád jsem ji odolávala ale dneska mi zaklepala na dveře.Ani se nezeptala, zda může dál a prostě přišla, svině :D No ani se nedivím, přeci jen už za týden letím.Cože???za týden???kurva :D hlavou se mi tedď furt honí myšlenky typu:ty jsi blázen, že jedeš takhle daleko na tak dlouho,necháváš tu všechny co máš ráda,jsi se posrala ne,ti není Česká republika dost dobrá nebo co.....no a takhle to jde pořád dokola :D ale pak je tu druhá část mě, co se na to neznámo těší:)říkám si, co bych dělala kdybych si to mohla ještě rozmyslet a vím, že bych si to nerozmyslela!!!CHCI TAM JET!!!Jen to loučení bude velice smutné.
Asi mi z toho odjezdu už ruplo v kouli:D dneska jsem totiž šla do Alberta si koupit zmrzku, abych si dostatečně obalila nervy :D takže jsem si nanuk koupila,zaplatila a šla domů. Před vchodem jsem začla hledat klíče a kamarád na mě volá:" mám v ruce nákupní košík" No jaksi jsem ho zapomněla v obchodě vrátit a nevšimla si toho, že ho držím v ruce jako kabelku.No jsem já normální?Asi ne :D Kdo ví co se mi povede ještě udělat do té doby něž odjedu :D no aby toho nebylo málo tak jsem v pátek omylem zamkla nastartované auto,takže jsem se do něj nemohla dostat :D Ale jinak jsem zcela normální černovláska :D
No nic já se jdu odreagovat k seriálu Heroes:))
Tak zase příště děti:))
MUCK

Týna

čas se krátí:)

27. prosince 2012 v 22:55 |  Před odletem
Ahoj všichni:)
na začátek bych se Vám chtěla omluvit,že jsem dlouho nic nenapsala:) to víte jsem strašně "byzy" :) Tak mám za sebou krásné Vánoce strávené na Moravě u prarodičů a před sebou 10 dní v ČR. Ano je to tak.Napsané to vypadá snad ještě hrozněji, než když to vyslovím,wow :D Třeba mi to konečně začne docházet, že už za chvilku letím:)no fakt je to divné,vím, že za chvíli odletím, ale furt mi to nějak nepřipadá....Ani když babička s dědou ronily krokodýlí slzy, s kterými dneska určitě vytvořili na zahradě malé jezírko,tak jsem se k nim nepřidala,hmmm to teprve přijde:)na letišti mi nebudou stačit kapesníčky :D teď mě napadlo,hlavně nejet na letiště v čočkách,jelikož hrozí, že by se mi vyplavily :D

no a jak jsem tedy na to s přípravami?

mám koupené nové kufry-jeden velkej(kterej mi ale při představě, že se mám sbalit na jeden rok, přijde dost malej) a jeden příruční. Hmotnost velkého kufru může být jen 23 kg a proto jsem si koupila jeden z nejlehčích kufrů co jsem našla.Většina kufrů váží kolem 5 kg a ten můj je tak lehkej, že váží "pouuuuze" 3,6 kg :D možná se smějete,tak jako se mi smál taťka, který říkal, že rozdíl 1,4 kg ani nepoznám. A já vám říkám, že POZNÁM!!!víte kolik je to tílek navíc :D nebo jeden pár bot navíc:) No jo holt je to chlap a nemůže to pochopit. Důležité je, že kufry už jsou doma :D Už se vidím jak stojím na letišti jak Ježíšek-jeden velkej kufr,jeden malej,taška s noťasem a kabelka....skvělá společnost :D
Před Vánoci jsem si ještě zařídíla plnou moc,nakoupila všemožné léky,čočky,obešla úřady abych pozjišťovala co a jak. Příští týden se tedy musím odhlásit z pracáku a pojišťovny a zařídit si mezinárodní řidičák.Doktory už mám naštěstí všechny zařízené:)Dneska jsem objednala dva dárky pro Laru a zbývá mi ještě koupit něco Majce(současná aupair) a pak české sušenky pro všechny.Pro Charlotte už mám naštěstí vše:) Ažbudu mít všechny dárky nakoupené,tak sem hodím fotku:)

No a kdy se chystám balit?
čéče já ti nevím....asi někdy příští týden.Určitě chci mít před rozlučkou sbaleno, abych se pak o víkend mohla věnovat Mišce, která přijede za mnou ze severu:) Rozlučku mám již zajištěnou v jedné super hospodě:) Bude se konat 4.ledna, takže budu mít celý víkend na to, se dát zpátky dohromady :D teď jsem dostala nápad-musím mamce říct,ať mi na 5.ledna udělá nějakou vyprošťovací polévku :D no možná to mami teď čteš,takže mami????co bude???:)))
Chtěli by jste vidět můj krásnej svázanej pre-deprature project????.......................tududumtum...smůla :D projekt ještě není hotov, ale pilně na něm pracuji :D slibuji že do konce roku bude hotovej!!!to je vlastně moje novoroční předsevzetí na minulost :D takže mi držte prosím palce:)teď jdu koukat na Heroes :D

All my best:))
Tyna

Ambasáda

29. listopadu 2012 v 18:32 |  Před odletem
Vážení a milí,
dneska byl pro mě velice krutý den,jelikož můj budík mě vzbudil již v 5:30 hodin ráno,ano nevidíte špatně,ještě teď se mi z toho dělá špatně, když to píšu :D No byla jsem úplně šokovaná, že je venku tma :D A proč jsem tak brzo vstávala? No samozřejmě to nebylo pro to, že jsem chtěla zkusit, jestli mi funguje budík na mobilu....Důvodem byla objednaná schůzka na ambasádě.Na schůzku jsem naštěstí šla nejen já, ale i Káťa, která semnou letí do USA. Já byla objednaná na 8:30 a ona na 9:00, tak jsem si daly sraz na Malostranské. No musela jsem na slečnu Kateřinu nějakou tu minutu, počkat(přesněji to bylo něco kolem 15 min,měla by se stydět holka:D) ale dovedla nás na ambasádu, takže budiž jí odpuštěno :) K ambasádě jsem díky naší časové rezervě přišly brzy, a tak nás pán ochranář nechtěl pustit dovnitř. Naštestí jsme našly blízký Mcdonalds,kde jsme vypily kafíčko a zkontorlovaly, zda máme stejné papíry...ufff nic mi nechybělo:) Na ambasádě to byla nakonec pohodička .Po tom co jsem prošli kontrolou, zda nejsme nájemní vrazi či teroristi, jsme na sebe museli připnout žluťoučké cedulky. Musím říct, že mi ta cedulka zvedla můj sexappeal minimálně o 100 % :D:D:D S novým zvýšeným seběvědomím (samozrejmě způsobeným ničím jiným než cedulkou:D)jsme se vydaly do prvního patra, kde jsme postupně obešly 3 okénka. V prvním jsme odevzaly všechny potřebné papíry,v druhém zaplatily za vízum a ve třetím jsme se již setkaly s panem konzulem. Sympaťák Steve se zeptal na pár otázek,vzal si moje otisky a dal mi to vytoužené razítko,podpis a slib, že pas s vízem mi přijde do 3 dnů. Tak snad Stíví nekecal:D Po tom co to samé absolvovala i Káťa, jsme se vydaly do víru velkoměsta :D no zjistili jsme, že vířít ráno v půl 10 jaksi nejde, jelikož restaurace otvírají nedříve v 10h. No, ale nejsme žádné bábovky a jak se říká,kdo si počká, ten se dočká:) I my se dočkaly a už v 10:05 jsem si vínečkem připíjely na ty naše víza:)No a přípitek se opakoval ještě párkrát :D samožřejmě nejsme žádné amatérky a proto jsme se i kvalitně najedly a hodili do sebe 2 kávičky:) Prostě zase super den to byl :) díky Káťo za skvělou společnost:) zopakujeme to na po předodletové schůzce a v letadle:D

Vínu zdar :D

Tinuška :D

6 týdnu do odletu

26. listopadu 2012 v 17:22 |  Před odletem

Tak včera moje odpočítavadlo zaznamenalo, že do odletu mi zbývá nějakých 42 dní. Na jednu stranu mi příjde, že mám ještě moooře času, na druhou stranu, pamatuju si jak jsem do odletu měla přes dva měsíce. Navíc za chvíli je prosinec, narozky,Vánoce, Silvestr, no a než se naději, tak je 7.ledna :) Pro ty co to neví, tak právě 7.ledna odlétám směr New Jersey na 3 denní školení a po té směr California. Naštěstí nepoletím sama, ale poletí semnou Miška a Káťa.Sice jen do NJ, ale alespoň něco J kéž bych seděla alespoň s holkama někde u sebe. Pokud se to nepovede,tak nevím, jak tu cestu přežiju!!! Už mám ve svém auapirroomu letenku a zní to šíleně. V 9:30 odlétám směr Mnichov, kam dorazím zhurba za hoďku. Zde potom čekám do půl 4 na letadlo směr NJ. Čekání si s holkami určitě zkrátíme kafíčkem a nějakým dobrým jídlem :D Let do Ameriky pak trvá 9 h 10min, což mi přijde šílené!!!Nevím jak to přežiju, ale co USA za to stojí ne:) no a po 3 dnech co strávím v NJ mě čeká další let trvající 6,5 h,děs běs!!Doufám, že na školení bude alespoň někdo kdo poletí stejným směrem:) Závidím Mišce, které potrvá cesta k rodině půl hodiny autem :D Docela jsem se divila, že už mám letenku, když ještě nemám vízum,ale snad ho ve čtvrtek na ambasádě dostanu :)
Co se týče rodinky, tak jsme stále v kontaktu přes email. Z Charlotte-hodného dítěte, se podle slov Lary stal terorista :D Ze školy si prý nosí ne moc pěkné návyky chování a sprosté slova. No asi se mám na co těšit :D , ale Lara psala, že tohle jí rozhodně tolerovat nebude, tak snad se do ledna uklidní nebo bude mít holka pěknou vojnu :D Minulý týden mi dokonce od nich přišel balíček, ze kterého jsem měla obrovskou radost!!! Největší radost jsem měla z přáníčka, které mi nakreslila Charlotte:)
Tady je fotka toho balíčku


Já Charlotte také poslala balíček, ve kterém byla stavebnice Duplo, protože bude mít v prosinci narozeniny. No řeknu Vám je to teda pěkná pálka za tu poštu. Balíček vážil necelé 2 kila a platila jsem 670 Kč. Dalo by se to poslat i za 400 Kč, ale to by bylo lodní dopravou a trvalo by to 30-45 dní, takže jsem si raději připlatila. Doufám, že tento týden jí to dojde.
Jinak minulý týden jsem byla s Luckou a Ráďou v Praze. Jsou to holčiny, které znám přes stránky Aupair na FB. Holky šly na ambasádu, tak jsme se domluvili, že přijedu do Prahy a zajdeme někam na obídek a koukneme ještě po nějakých dárcích pro rodinu:) Musím říct, že setkání se fakt povedlo, bylo to super, až tedy na hnusný oběd co jsme měli. Ale já si dala 3 skleničky vínka a bylo mi krásně:)
No tak to bude asi pro dnešek všechno, musím jít psát ten posranej pre-departure projekt. Už to dělám strašně dlouho, ale pořád mám jen 7 stránek, jelikož o tom více mluvím, než dělám :) Mějte se krásně:)

Týna:)

Od vybrání agentruy až k vybrání rodinky

26. listopadu 2012 v 1:58 |  Začátky

Jakmile jsem se rozhodla, že odjedu jako aupair právě do USA, věděla jsem, že nejsnazší a nejbezpečnější cestou jako toho dosáhnout, je, jet přes agenturu. Jsem od přírody dost velkej posera, takže jet do Ameriky na vlastní pěst,tak že si seženu rodinu někde na netu, mě ani ve snu nenapadlo. Asi moc koukám na filmy, ale při představě, že si najdu rodinu někde online přes inzerát se mi vybaví jen to,že tam přijedu a v lepším případě na mě nikdo čekat nebude,v tom horším případě už vidím rodinu, co na mě po týdnu vyzkouší ostrost svých nově nabroušených nožů!!! No jak říkám posera :D Tudíž jsem si na netu našla stránky společnosti Student Agency(SA). Věděla jsem, že jedna moje kamarádka je v USA jako aupair právě s touto společností a že je s nimi spokojená. Já sama jsem s SA byla po maturitě na 6-ti týdenním jazykovém kurzu v GB a nemůžu si na jejich služby stěžovat. Po přečtení všech informací týkajících se aupair pobytu v USA jsem napsala mail do agentury s tím, že bych chtěla přijít rovnou na registrační pohovor. Ovšem než jsem šla na tento pohovor, musela jsem získat snad milion papírů, no dobře milion ne, ale bylo jich dost :) Posuďte sami:lékařské potvrzení od doktora, výpis z rejstříku trestů, kopii pasu, kopii řidičáku, pasovou fotku, charakterovou referenci a samozřejmě velice důležité dvě reference o hlídání dětí- S tím nebyl samozřejmě žádný problém, protože děti miluju že :D no a snad nejhorší věcí co jsem v této fázi musela udělat, bylo natočit video pro potenciální "host family", ale tuto část bych raději nerozebírala :D jen řeknu k tomu to, že nebýt pár skleniček vína, video by nevzniklo:) jo kamarád víno mě nikdy nezklame. Po tom, co jsem všechny potřebné věci nashromáždila, jsem se pustila do online vyplňování přihlášky. To byl taky pěkný opruz zakončený dopisem hostitelské rodině. No nemusím Vám asi říkat, že všechno co jsem řekla na tom videu, jsem opakovala i v tom dopise. No co jiného tam taky člověk má vymýšlet.
19.září jsem si to mířila přímo do Pražské pobočky SA. Samozřejmě jsem chvilku bloudila, vešla do jiné budovy SA, ale nakonec jsem úspěšně našla kancelář slečny Anety. Mimochodem byla to moc míla slečna. Náš pohovor začal nějakým papírováním, předáním všech potřebných materiálů co jsem donesla a pak to začlo….to čeho jsem se nejvíce obávala, pohovor v angličtině….a víte co? Po vojně je každý generál :D takže pohovor-totálně v pohodě :D Ne fakt ptala se mě na to proč chci jet do USA, na děti, jaká by měla být auapir, jak si představuju typickou americkou rodinu, pak série otázek co bych dělala kdyby… atd…Po tomto pohovoru následoval trapný americký psychotest.Otázka typu:když jdete ven oblékáte se sexy? :D….No prostě no comment…Po tomto "psychotestu" mi slečna již jen řekla jaký teď bude postup agentury,že nejdříve prověří dodané reference, zkontroluje online přihlášku a pokud to bude všechno v pohodě,tak pošle můj profil americké agentuře Aupaircare se kterou spolupracuje. Tak začalo první čekání:) čekala jsem na schválení do 28.září, tudíž to trvalo 9 dní. Říkala jsem si, že to čekání je hrozný, ale nenene to nejhorší čekání bylo teprve předemnou:)
Ano zasvěcení vědí, že nejhorší čekání je fáze MATCHING neboli fáze, kdy máte už svůj profil schválený, jste v databázi společnosti Aupaircare a tudíž jste viditelní pro rodiny. Systém je nastaven tak, že pokud nějaká rodina projeví o Vás zájem a jsou tedy INTERESTED, přijde Vám na mail email. A anoooo tady je ten problém, málo kdo se ubrání neustálému kontrolování emailů :D Ti chytřejší si nastaví v mobilu upozornění na mail.( já ten chytřejší člověk nebyla, ale chtěla jsem být :D bohužel se mi to nějak nepovedlo nastavit. Né není to tím, že jsem blondýna ale tím, že můj mobil je blondýn:))
Americkou agenturou jsem tedy byla schválená v noci z pátku na sobotu. V sobotu ráno se probudím, rychle kouknu na mail a vidím to tam-nejen to, že jsem schválená, ale i to, že o mě už projevila zájem první rodina. No asi Vám nemusím říkat, jak jsem skákala vysoko do stupu :D. Navíc když jsem si přečetla co je to za rodinu-Californie, 2 holčičky-8 a 11, aktivní sportovně založená rodina, takže to pravé ořechové pro mě:) Tak jsem celé dopoledne smolila email:) Říkala jsem si, že tohle je přesně ta rodina kterou chci!!!Zamilovala jsem se do nich. Mezi čekáním na odpověď od první rodiny se ozvala další rodina. Říkala jsem si, ty jo to je hustý já jsem den v matchingu a už mám dvě rodiny. Z druhé rodiny jsem na první pohled moc nadšená nebyla, protože, to byla jen single HM(host mum) se skoro 3 letou holčičkou žijící v opět v Californii. Vůbec mi nevadil věk holčičky nebo moje vysněná lokalita Californie :D, ale vadilo mi to, že nebudu mít celou rodinu, že to bude nuda a taky to, že chtějí auapir až od ledna (já samozřejmě chtěla vypadnout co nejdříve). Věděla jsem ale, že je dobré mít někoho v záloze, takže jsem ji taky naspala mail s tím, že si můžeme zavolat na skypu. Ale pořád jsem čekala na odpověď od té mé "skvělé" rodiny. No čekala, čekala a čekám dodnes :D No dobře už nečekám:)Tato rodina se mi NIKDY už neozvala:D Tak jsem se zase odmilovala :D a čekala na dopověď od single HM-jmenuje se Lara. Lara naspala, že semnou ráda zaskypuje, domluvili jsme si termín hned na druhý den, na 8 ráno mého času. No řeknu Vám, že jsem byla pěkně nervozní!! Ale rozhovor byl nakonec úplně super!!! Zamilovala jsem se do Lary během pár minut!!!Věděla jsem, že tohle je ta pravá rodinka!!!Od toho telefonátu jsme si vyměňovali emaily a měli další skype i s malou Charlotte i s jejich současnou aupair Majkou z Německa. Čím více jsem s nimi byla v kontaktu a čím více jsem se o nich dozvídala, tím více jsem se do nich zamilovávalaJ Toto období poznávání trvalo 3 týdny. Potom mi konečně přišel mail, kde byla mimo jiné i tato věta: Just wanting to let you know that I would like to offer you the opportunity to match with us. Jo a bylo to tam !!!!! Jo ještě jsem zapomněla zmínit, že se mi 4 dny před matchem s Larou ozvala další rodinka se 3 dětmi opět z Californie :D Jelikož jsem věděla, že k nim nechci, že chci k Laře, tak jsem jim napsala jen takový strohý mail, takže jsem se ani pak nedivila, že se již pak neozvali :D, ale víte co? Mě už to bylo úplně jedno, protože jsem měla "SVOU RODINKU" Více o mé rodince se dozvíte v mém dalším článku. mějte se krásně a určitě budu ráda, když mi nějaký článek okomentujete.

Týna:)

Kam dál