Únor 2013

Já a moje řízení

14. února 2013 v 9:13
Tak toto spojení je jedna velká komedie nebo tragikomedie?Ještě nevím,ještě si dám nějaký čas na rozmyšlenou a pak se rozhodnuJ No, ale začnu hezky od začátku. Ten kdo mě zná ví, že jsem si řidičský průkaz dělala již v 18-ti letech, to znamená před 7 lety. Ty voe to už je doba :-D nějak rychle stárnu J kde kdo by si řekl, hm řídi 7 let, tak to už je dobrá řidička. Noooooo myslím si, že po 7 letech řízení dobrá řidička budu :D Problém je v tom, že 7 let neřídím. Já od té doby, co jsem si udělala řidičák, 7 let nejezdila. Ale myslím to tak, že fakt vůbec nejezdila. Moje poslední jízda byla s komisařem při zkouškách. Někdo mi někdy řekl, že mám řidičák jak záložku do knížky a taky že jsem měla.Vždycky jsem se bála jezdit a jelikož jsem ani neměla s čím, tak jsem si prostě vystačila s vlastníma nohama,busem,vlakem a nebo s někým kdo měl svoje auto :D Ale to se změnilo v ten okamžik, kdy jsem si řekla, že vážně chci odjet do USA jako auapir. Do program aupair v US Vám totiž nevezmou bez toho, aniž by jste byli aktivní řidiči. Takže jsem se v září rozhodla, že prostě řídit začít musím!Naštěstí mám kamaráda Míru z gymplu, který má s tátou autoškolu. Takže jsem mu zavolala a domluvila si s ním kondiční jízdy. No samozřejmě jsem z toho byla celá vystreslá, protože sednout si po 7 letech za volant je docela odvaha :D No ale zkrátím to,po 3 jízdách jsem šla jedzit s taťkou na takové opuštěné místo-říkáme tomu parkoviště u krematoria. Je to totiž skutečně kousek od nějJ Postupně mě taťka učil co a jak až jsme se dopracoval k tomu, že jste spolu jezdili po městě. Nevím kdo z toho byl vice zpocený jestli já nebo on :D ale lepší instruktor než taťka není!!!A nakonec mi naši dali jejich auto a raději si koupili nové :D Báli se, že to auto někde zničím a oni pak nebudou mít s čím jezdit.(Stejně si chtěli příští nebo přespříští rok koupit nové auto) No něco na tom bude :D nene nic hrozného, jen jsem jsem jednou odřela auto při vyparkováváni no a podruhé jsem opět při parkování neviděla paní s autem co projížděla, tak jsem to do ní trošku picla. Ale vždy mé auto dopadlo lépe než to cizí :D Vím jak v tom chodit neJ Popravdě na mém autě skoro nic ani není vidět. Takže abych zase pokračovala dál. Postupně jsem se tedy dopracovala k tomu, že jsem jezdila už samaJ Takže když to shrnu, tak než jsem jela do US jsem řídila asi 4 měsíce :D Docela odvaha když teď na to koukám. Po příjezdnu do mé první rodiny jsem dostala nějaké stare Subaru normální auto v combiku, mělo toho už dost naježděno, takže taková skořápka :D Jsem si říkala :D Hm buď ráda, že nemáš velké auto, už to, že je tohle auto delší než tvoje Ti bude dělat problémy. Nakonec problémem nebylo auto, ale ty jejich posraná pravidla a křižovatky. Hlavní na co jsem nebyla zvyklá, že semafory mají až za křižovatkou,ne jako my před křižovatkou. Takže se mi jednou stalo, že jsem si to neuvědomila vjela až před semafor,to znamená doprostřed křižovatky.A jelikož jsem měla červenou, tak jsem tam prostě zastavila:D Všichni začli troubit a mě než došlo co jsem udělala,tak jsme si říkala, když všichni troubí, tak zatroubím taky J No a pak mi to došlo, tak jsem počkala na zelenou a rychle zdrhla. Další pravidlo, které jsem nechápala je, že když máš červenou, ale odpočuješ doprava,tak můžeš jet. Z prvu jsem tohle rpavidlo vůbec nedodržovala, protože to bylo proti mým morálním zásadám jet na červenou :D ale teď už to využívm, protože se to dost často hodí :D
No po tom co jsem přišla do nové rodiny, tak mě čekalo lehce překvápko. Už na skypu rodiče říkali, že budu řídit velké auto,ale nějak jsme tomu nevěnovala pozornost. Navíc jak jsme u nich byla na návštěvě, tak jsem byla I v garáži a tam měli jen dvě auta a obě normální velikosti,je pravda, že jsem docela čuměla. Byla tam Toyota v hybrid a pak nějaké bílé BMW. No hned první oficiální den mi Per řekl, jestli chci jít trénovat s autem. No jasně! Byla jsem zvědavá, jestli budu řídit Toyotu nebo to BMW. A ono hovno :D vyšli jsme před garáž a zápípala klíčky a čekala co z těch aut na ulici zapípá. A kurva!!Ano to jsem si vduchu řekla, když jsem to viděla. BMW X5. Cože??? Dělají si ze mě prdel? Takovou obrovskou káru mám řídit? A jako vážně je to X5, tap o které vždycky slintám, když ji vidím na našich silnicích? Ano tak právě ta. Právě to auto, co nikdy mít nebudu :D Musím říct, že jsme se spolu rychle zkamarádili a já mu dala nové jméno- Bébečko. Nezní to tak snobsky jako BMW :D I když na naší ulici je takové auto normální. Tady snad nic jiného než BMW,Lexus či Audi nejezdí. Jo bydlím v docela zazobané čtvti, přesně v takové, v jaké nikdy bydlet nebudu :D No takže jsem si vozila prdelku 2 týdny v takové pro mě luxusní káře, ale pak to přišlo L Bébeču cestou z hor zkolabovala okno :D Přestala fungovat elektrika u zadního okna na straně řidiče. Z ničeho nic se začlo sesouvat dolů, naštěstí byl Nils pohotový a ukno chytil. Takže jsme dojeli do prvního nákupního centra, Per koupil normální izolepu a zalepil okno ze všech vnitřních stran. Vapadalo to docela vtipně,ale hlavně, že drželo. S tímto oknem jsem jezdila ještě několik dní. Proto jsem v kabelce vždy nosila izolepu a když bylo potřeba, tak jsem Bébečku zalepila ránu :D Jelikož už Bébé nebylo nejmladší, tak Per řekl, že se koupí nové auto, že už to stejně bylo v plánu. Jsem si říkala,no tak to se koupí něco podobného, to je v pohodě,na to jsem si už zvykla. No a ono hovno :D Další den přišli rodiče s tím, koupi Toyotu Siennu. Pokud nevíte co to je,tak já tomu říkám malý autobus :D je to takové to auto pro 7 lidí,ano pro malou školku :D Prej aby jsme s čím měli jezdit na dovolené a abych mohla na kroužky vozit i jiné děti. No výborné, takže si teď zvykám na nové auto. Nejlepší bylo, že dovezli auto,Per za mnou přišel jestli prý chci jít trénovat. Říkám si jasně,Permi řekne co a jak a povozí se smenou. A ono hovno.Přišli jsem před garáž,Per mi dal do ruce klíčky se slovy Have a fun a odjel do práce :D No masakr :D…Musím říct, že je to docela masakr s tím parkovat. Minule jsem jela do obchodu a viděla tam jen jednou volné místo a nezdálo se mi moc velké, tak jsem se raději sebrala a jela nakoupit do jiného obchodu :D Je to hezké auto, navíc je v červené barvě, ale prostě není to BMW. Zatím se mnou ještě nijak nezalaškovalo,tak jako Bébečko. To vám povím tu příhodu. Někteří z vás už ji slyšeli. Jela jsem takhle večer v 6 na Bikram Yogu, což je asi 15 min autem. Zaparkovala jsem o několik ulic dále,protože tady se skoro všude platí za parkování a pokud neplatí, tak je to obsazené žeJ a dávat za yogu 15 doláču a pak ještě 4 za parkování se mi opravdu nechtělo. Hodina yogy proběhla v pohodě,no a tak jsem po zkončení vyrazila zpátky k autu. Samozřejmě už byla tma,tak jsem pospíchala,jelikož jsem byla posraná až za ušima.Přišla jsem k autu,odemkla ho, nasedla do auta a strčila klíček do zapolování….A ejhle,vůbec s ním nešlo otočit.zkoušekla jsem to několikrát,zkoušela jsem i znovu zamknout a odemknout auto, ale nic. Takže jsem si vzala telefon a vytočila číslo Barb….nic…druhý pokus směřoval na Nilse…nic….tohle se několikrát opakovalo ale nikdo se neozval. Jelikož jsem číslo na Pera neměla,tak jsem byla pěkně nahraná. Co teď,pomyslela jsem si….Byla jsem celá posraná z toho,že jsem za tmy někde v Oaklandu, kde se běžně střílí :D řekla jsem si tedy, že auto zamknu a vydám se domů jiným způsobem. Tak jsem se zamířila na hlavní silnici s tím, že zkusím najít nějaký bus. Samozřejmě žádný jsem nenašla. Navíc jsem si říkala, že se musím chovat jako místní, takže jsem byla strašně v pohodě,že :D To, že půjdu domů pěšky jsem zavrhla hned, jelikož bych tam došla asi tak druhý den :D Nenapadlo mě nic jiného, než si vzít taxika.No jo jenže neznám žádné číslo. Zašla jsem do nějakého baru a zeptala se servírky, jestli nemá nějaké čílso na Taxi. Nějaké mi dala, ale nefungovalo. Zkusila jsem se jeětě zeptat někoho na ulici na číslo, ale taky nic. Pak jsem uvíděla něco jako večerku.Šla jsem do ní a zeptala se prodavače na číslo. Naštěstí číslo měl a dokonce mi řekl, že toho taxikáře zná, takže mu zavolá. No nevím jestli to bylo štěstí. Taxík přijel za 10 min. Natoupila jsem a okamžítě jsem zezelenala. Za volantem seděl nějaký chlap neidentifikovatelné národnosti. Asi to byl nějaký arab. Takže jsem se lehce začala bát. Navíc když mi řekl, že neví kde ta moje ulice je :D Naštěstí ho napadlo použít navigaci. Řeknu Vám, že to tedy byla jízda smrti. Já pot až na prdeli z toho, že mě někam unese a tam zavraždí.Vůbec mě neuklidňovalo to, že si furt s někym volal a mluvil tím neidentifikovatelným jazykem nebo to, že jel jako dobytek. Vzpomněla jsem sin a starý český trik a zašla dělat, že nekomu volám :D Naštěstí jsme o pár minut později dorazili před můj barák.Rychle jsem zaplatila 10 doláčů a zdrhla. Přišla jsem domů a všechno v klidu řekla rodině. Tak Per vzal klíče od svého auta a jeli jsme k mému autu. Už po cestě říkal, že si jen myslí, že je zablokovanej volant. Zablokovaný co?to jde? :D Ano jde :D Pčišli jsme k mému autu,ons nasedl dovnitř potočil volantem a potom klíčkem a nastartoval :D Ano vypada jsem v tu chvíli jako největší debil :D Takže jsem si zpatky nasedla do auta,Per do svého a jeli jsme spolu domů :D Doma se mi omlouvali za to, že vůbec nevědí, že jsem jim volala.Občas nám tu totiž blbne signal. Nakonec mě Per ještě pochválil za to, jak jsem tu situaci dobře vyřešila :D Od té dob vím, že Volant se dá I zamknout :D táááák a zazvonil zvonec a pohádky je konecJ mám 12 hodin v noci, takže se odeberu do hajan,od pondělí jsem toho zase moc nenaspala,takže budu zítra zase unavená jako dneska. Mějste se tedy krásně a příští článek bude asi o jídle a cvičení tadyJ
Pro Vás tedy dobré ráno přátelé moji:*
Chybíte mi:-*
Vaše Týna

Moje pocity po prvním měsíci v USA

12. února 2013 v 23:31
Přemýšlím jak začít tento článek….No takže asi takto,mít teď letenku v ruce,tak letím domůJ nene nebojte se,nic se nestalo,mám se tu dobře,rodina je na mě moc hodná,ale prostě je mi strašné smutno.Až tady jsem si uvědomila,jak mám ráda svou rodinu a kamarádech. A strašně si cením, že je mám!!! Taky mi moc chybí české jídlo,moje malé autíčko,zamračení lidé v ČR :D tady se totiž na mě všichni smějí a zdraví mě…Jak já bych zašla s Péťou a Lulu nebo s mýma Tesařkama na vínečko….jak ráda bych někoho lákala, aby šel semnou cvičit :D Chtěla bych zajet k Evičče na návštěvu kouknout se jak se mají kluci,zakalila bych o víkend někde v hospodě a druhý den si říkala,jak už pít nikdy nebudu :D No konec snění že :D říkám si,že jsem musela být asi ožralá, když mě napadlo jet několik mil daleko a to ještě na tak dlouho.Když tak o tom přemýšlím…není to vyloučené,že jsem ožralá nebyla :D v to období,kdy jsem se rozhodla podat přihlášku jako aupair do USA jsem přeci jen byla vlně viného střiku dosti často :D Samozřejmě vědět,že mi bude takto smutno,tak nikam nejedu. Na druhou stranu jsem na sebe pyšná,že jsem se k tomu odhodlala,odjela a hlavně,že tu stále jsem :D Upřímně jediný důvod,proč tady ještě jsem je angličtina!!!Chci tu zůstat hlavně proto, abych se naučila anglicky lépe než teď umím. Bez toho si totiž doma práci najdu těžko. Takže vlastně tento celý pobyt absolvuji hlavně kvůli mé budoucnosti. Jasně mám možnost poznat jinou kulturu,jiný životní styl,navštívit spoustu krásných míst…ALE…prostě z toho nemám takovou radost,protože i když ty své zážitky Vám můžu říct,ukázat fotky,videa , tak pořád tu jsem sama a nemůžu to s vámi sdílet…Ne nejsem padlá na hlavu,já vím,že spousta lidí by za rok v Cali dali cokoli, ale já zjistila,že domov je pro mě důležitější než cokoli jiného….Jsem tady něco přes měsíc a přijde mi, že jsem tady už strašně dlouho a když si představím co mám ještě před sebou…jasně jsou nějaké chvíle kdy jsi říkám,ty voe ty jsi fakt v USA no to je masakr …hlavně mi to tedy dochází, když vycházím z obchodu, v náručí mám ty jejich papírové pytle na nákup,sluneční brýle na očích a nastupuju do mega káry co mi říká skoropane :D…a Nebo když jsem někde na výletě…ale to jsou tak chvilkové pocity…Určitě mi pobyt tady v US toho dá hodně,už teď jsem zjistila,že jsem silná, po tom co jsem zvládla těžké začátky v blbé rodině,začala řídit auto jako kráva a vlastně za všechno jsem zodpovědná jen já,nikdo mi tady nepomůže,vše je jen na mě. Navíc mi minulý týden umřel někdo moc blízky,někdo kdo byl jako moje babička,takže je mi smutno ještě z toho L Myslím na to jaké to bude, až přijedu a ona mě nepřijde přivítat,neupeče mi nic dobrého,nedá semnou cigárko…Jo to je další věc. Už vlastně přes měsíc vůbec nekouřím. Na což jsem velice pyšná. A cítím,že mi to prospělo.Začala jsem běhat a dýchá se mi krásně.Musím se pochlubit,dneska jsem si prodloužila trasu,takže běhám už 50 minut. Jasně,že běhám pomalu,ale stejně :D jsem vždycky zpocená jak prase,tak snad to přinese nějaké účinky:D….Dneska mi rodiče poslali balíček plný sladkostí,takže musím pořádně makat. BTW:mám ty nejlepší rodiče,co mě od první chvíle podporují a byly mi velkou oporou po celou dobu co to tady stála za hovno.Mami,tati děkuji Vám moc!!!tak to bude asi vše k tomuto článku.Doufám, že jsem na mě ještě nezapomněli…Ještě jedno Vám řeknu- nedokážu si představit nebýt doma na Vánoce-z toho si vyvoďte závěr samiJ

Vaše Týna :-*

PS:další článek už bude o řízení,tak to bude veselejší :D

moje nová rodinka:)

12. února 2013 v 6:46
Tak je to konečně tadyJ kdo se těšil,ten se dočkal,píšu nový článekJa to článek o mé nové rodině.Ano je to tak jsem tady něco málo přes měsíc a už jsem byla v rematchi a našla jsem novou rodinu.musím říct,že skvělou rodinu.Ale začněme nějak od začátku.No nechci moc mluvit o mé první rodině,protože bych jen byla sprostá :D Řekla bych jen to, že jsem si nesedla s host mum,nechápala jsem některé její pravidla a celkově vlastně její pozitivní výchovu s kartičkami:D a popravdě malou Sí jsem taky neměla moc v lásce.Po pár dnech jsem se tedy rozhodla jít do rematche a zkusit si najít novou rodinu. Věděla jsem,že to bude těžké najít rodinu ze stejné oblasti nebo alespoň z jiné části Californie. Už jsem viděla ten scénář jak zase letím 7 hodin letadlem za jinou rodinou na opačném pobřeží :D Ozvalo se mi asi 7-8 rodin. Nadějně to vypadalo se Severní Karolínou, ale ta se nakonec rozhodla pro jinou au-pair,za což jsem jim teď moc vděčná!!!Takže zdravím do Severní Karolíny :D No když už jsem si říkala,že asi pojedu domů(což by mi vůbec nevadilo :D) tak přišla pomoc od mé teď už bývalé koordinátorky(zkratka KOO) Kim. Musím říct,že Kim mi moc pomohla!Začalo to tím,že se před mou bývalou host mum postavila za mě a od toho se už všechno odvíjelo.Napsala mi skvělé doporučení a dokonce se zeptala své kamarádky jiné KOO, zda nemá nějakou rodinu v rematchi. A světe div se,měla!!!!Rodinu z Oaklandu,což je asi půl hoďky od Kensingtonu. Kim mi poslala jen maila,že má pro mě nabídku na rodinu,že rodina mé velmi dobrou reputaci,mají dva kluky-9 a 12 let a většina aupair u nich prodlužovala.První co mě napadlo-velké děti= žádné pleny :D juchůůůů :D Krátce po tomto mailu mi přišel mail od Barb(moje současná host mum), kde psala,že se jim moc líbím,protože mám ráda sport,vaření a pečení,jsem optimista a mám ráda děti :D No ty poslední dva důvody jsou lehce zavádějící,ale co že J No a nakonec mailu napsala,jestli bych chtěla s nimi následující den mluvit na skype. Jasně, že chtělaJ Byla jsem docela nervozní před skypem…ale pak jsem se připojila,zavolala jim a hned po prvních 5-ti minutách ze mě nervozita spadla. Byl to naprosto skvělý rozhovor. Hlavně jsem oceňovala to, že se skypu účastnili oba rodiče. Protože většinou to bylo tak, že jsem nejdříve mluvila s jedním rodičem a až při dalším skypu s druhým.Ale tady jsem už od začátku cítila,že se o mě skutečně zajímali a poslouchali co jim říkám.Nepsali si žádné poznámky na papír aby se pak na ně mohli podívat a vzpomenout si s kým vlastně mluvili,jestli to byla Saly z Norska nebo Heidi z hor :D Dozvěděla jsem se,že tatínek - Per je Švéd,maminka Barbara je Američanka,že starší kluk se jmenuje Nils, hraje hokej a basketball a mladší Axel hraje soccer-fotbal(evropský fotbal ne ten jejich americký paskvil) a taky basketball.Axel navíc rád vaří a peče. No tohle bych poupravila….neříkala bych dělání salátů vaření a dělání palačinek z pytlíku pečení :D Ale jiný kraj jiný mrav :D….Rozhovor trval asi něco kolem hoďky a na konci mi oba řekli,že jsem na něj udělala skvělý dojem a jestli nechci přijít další den ve 3 na návštěvu když to máme takový kousek. Ouuuu yes pomyslela jsem si !!!Přece by mě nezvali na návštěvu, když by o mě neměli velký zájem. A taky že to nebyla zbytečná cestaJCelá návštěva byla jedna velká pohoda,bavili jsme se úplně o všem,o tom jak to u nich chodí,o filmech,o ČR a Švédsku…Ani chvilku řeč nestála. Kolem 5 hodiny jsem řekla,že už bych asi měla jet a čekal jsem co teď bude….Zeptali se mě co si o tom všem myslím. Tak jsem řekla, že se mi jejich rodina velice líbí a oni mi řekli, že jsou ze mě nadšení a jestli chci být jejich nová aupair. Jooooooo :D bylo to tam!!!!!!!!Jako bonus mi hned říkali,že si pro mě přijedou kdykoli,ať řeknu čas.Takže si mě druhý den vyzvedli a moje můj život v Cali se otočil o 180 stupňůJ
Bydlím v krásné čtvrti, kde jsou samé nádherné baráky. Když jsem porvé viděla ten jejich barák, tak mi spadla čelist a řekla jsem si: "Kurva usmívej se co nejvíce můžeš,protože tady ten barák by se k Tobě fakt hodil :D"….Je to nádherný moderní barák s vysokými stropy,spoustou světla a terasou, z které je nádherný výhled na SF a Golden Gate bridge! Jak už jsem řekla,rodina je svělá.Rodiče si mě velmi váží,za všechno mi děkují,zajímají se, jak jsem se měla přes den,zvou mě na rodinné aktivity na druhé straně když někam s nima nechci jít,tak s tím nemají nejmenší problém. Ba naopak ještě mě i rádi někam odvezou nebo pro mě přijedou, když potřebuji. Jsou úplně nadšení z toho, že jim pomáhám po věčeři s nádobím, že něco upeču nebo uvařím. Měla jsem velké štěstí, že jsem kápla na takovou rodinu. Jelikož tatínek je Švéd a je vidět, že výchova kluků není zcela americká. A hlavně mi hned od prvního dne řekli, že kluci vědí, že já jsem tady šéf. Tudíž když něco zakážu, neexistuje, aby děti šly za rodičema si postěžovat. Co se týče mého Schedule(rozvrhu) tak ráno budím děti v 7 hodin, sami wsi udělají snídani a pak se buďto čtou,koukají na telku nebo hrají videohry. Starší na to nemá tolik času,jelikož je půl hodiny zavřenej v koupelně :D dáva si sprchu,čistí zuby,geluje vlasy a já nevím co všechno :D a ani to vědět nechci :D po 8 děti odvezu nebo odvedu do školy a mám do 3 volno,ve středu jen do 2. Zdá se to jako dlouhá doba, ale ono to uteče. Uklidím,vyperu,nakoupím co je třeba, zajedu pro kafe,jdu cvičit,dám skype,oběd a je to J a brzy mi do toho přibude ještě škola. Takže to bude narvané dopoledne. Po a od té doby co vyzvednu děti jsem s nimi tak do 6-7 p.m. záleží kdy přijdou rodiče.Ale je to s nimi v pohodě protože jeden většinou má nějaký sport. Axel ten mladší s tím trávím více času,je takový bezprostřední,rád se předvádí,takže mi často v kuchyně cvičí jak roztleskávačka nebo zpíva jako Tylor Swift :D Má neskutečně moc energie, takže je dobře,že hodně sportuje :D vymyslel mi už 2 přezdívky-GG(dží dží) což znamená good girl,potom TT(títí) Terific Tina :D já mu říkám BB(bíbí)-bad boy a AA(ejej)-amazing Axel :D jsme jak dva blázni :D myslím si,že mě má rád,dokonce mi už koupil dárek k Valentýnu :D a budeme spolu dělat valentýnskou snídani pro zbytek rodiny. Co se týče toho staršího, tak ten je taky v pohodě,občas za mnou přijde mi něco říct, ale je více se svýma kamarádka,přece jen už je tam nějaká ta puberta :D Takže sečteno podtrženo, rodina je skvělá!!
Další článek se bude týkat řízení :D máte se na co těšit :D napíšu ho snad zase zítra:)

Moc na Vás myslím:-*
Vaše Tinulka

omluvička:)

7. února 2013 v 7:02
Moji milí čtenáři,vím,že jsem Vám slíbila,že dneska přidám pár článku a velice se stydím ale bouhžel dneska nic nenapíšu...jelikož nestíhám,je 10 hodin a jelikož jsem včera spala strašně málo,tak jsem úplně mrtvá :( prosím odpusťte mi to:-* alespoň se máte na co těšit:)