Moje pocity po prvním měsíci v USA

12. února 2013 v 23:31
Přemýšlím jak začít tento článek….No takže asi takto,mít teď letenku v ruce,tak letím domůJ nene nebojte se,nic se nestalo,mám se tu dobře,rodina je na mě moc hodná,ale prostě je mi strašné smutno.Až tady jsem si uvědomila,jak mám ráda svou rodinu a kamarádech. A strašně si cením, že je mám!!! Taky mi moc chybí české jídlo,moje malé autíčko,zamračení lidé v ČR :D tady se totiž na mě všichni smějí a zdraví mě…Jak já bych zašla s Péťou a Lulu nebo s mýma Tesařkama na vínečko….jak ráda bych někoho lákala, aby šel semnou cvičit :D Chtěla bych zajet k Evičče na návštěvu kouknout se jak se mají kluci,zakalila bych o víkend někde v hospodě a druhý den si říkala,jak už pít nikdy nebudu :D No konec snění že :D říkám si,že jsem musela být asi ožralá, když mě napadlo jet několik mil daleko a to ještě na tak dlouho.Když tak o tom přemýšlím…není to vyloučené,že jsem ožralá nebyla :D v to období,kdy jsem se rozhodla podat přihlášku jako aupair do USA jsem přeci jen byla vlně viného střiku dosti často :D Samozřejmě vědět,že mi bude takto smutno,tak nikam nejedu. Na druhou stranu jsem na sebe pyšná,že jsem se k tomu odhodlala,odjela a hlavně,že tu stále jsem :D Upřímně jediný důvod,proč tady ještě jsem je angličtina!!!Chci tu zůstat hlavně proto, abych se naučila anglicky lépe než teď umím. Bez toho si totiž doma práci najdu těžko. Takže vlastně tento celý pobyt absolvuji hlavně kvůli mé budoucnosti. Jasně mám možnost poznat jinou kulturu,jiný životní styl,navštívit spoustu krásných míst…ALE…prostě z toho nemám takovou radost,protože i když ty své zážitky Vám můžu říct,ukázat fotky,videa , tak pořád tu jsem sama a nemůžu to s vámi sdílet…Ne nejsem padlá na hlavu,já vím,že spousta lidí by za rok v Cali dali cokoli, ale já zjistila,že domov je pro mě důležitější než cokoli jiného….Jsem tady něco přes měsíc a přijde mi, že jsem tady už strašně dlouho a když si představím co mám ještě před sebou…jasně jsou nějaké chvíle kdy jsi říkám,ty voe ty jsi fakt v USA no to je masakr …hlavně mi to tedy dochází, když vycházím z obchodu, v náručí mám ty jejich papírové pytle na nákup,sluneční brýle na očích a nastupuju do mega káry co mi říká skoropane :D…a Nebo když jsem někde na výletě…ale to jsou tak chvilkové pocity…Určitě mi pobyt tady v US toho dá hodně,už teď jsem zjistila,že jsem silná, po tom co jsem zvládla těžké začátky v blbé rodině,začala řídit auto jako kráva a vlastně za všechno jsem zodpovědná jen já,nikdo mi tady nepomůže,vše je jen na mě. Navíc mi minulý týden umřel někdo moc blízky,někdo kdo byl jako moje babička,takže je mi smutno ještě z toho L Myslím na to jaké to bude, až přijedu a ona mě nepřijde přivítat,neupeče mi nic dobrého,nedá semnou cigárko…Jo to je další věc. Už vlastně přes měsíc vůbec nekouřím. Na což jsem velice pyšná. A cítím,že mi to prospělo.Začala jsem běhat a dýchá se mi krásně.Musím se pochlubit,dneska jsem si prodloužila trasu,takže běhám už 50 minut. Jasně,že běhám pomalu,ale stejně :D jsem vždycky zpocená jak prase,tak snad to přinese nějaké účinky:D….Dneska mi rodiče poslali balíček plný sladkostí,takže musím pořádně makat. BTW:mám ty nejlepší rodiče,co mě od první chvíle podporují a byly mi velkou oporou po celou dobu co to tady stála za hovno.Mami,tati děkuji Vám moc!!!tak to bude asi vše k tomuto článku.Doufám, že jsem na mě ještě nezapomněli…Ještě jedno Vám řeknu- nedokážu si představit nebýt doma na Vánoce-z toho si vyvoďte závěr samiJ

Vaše Týna :-*

PS:další článek už bude o řízení,tak to bude veselejší :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Péťa | 13. února 2013 v 9:49 | Reagovat

Kočko tohle mě dojalo :-) Moc moc nám chybíš, stýská se mi po tom jak jsme s Lů chodily do Maybe, ještě jsem nebyla schopná jít ani do expresky poprvé bez tebe...(to i proto že jsem furt nemocná). Uvidíš že to tam bude super :-) Mám tě moc ráda :-*

2 Bára | 20. února 2013 v 16:16 | Reagovat

Týnko stýskání je normální věc, ale věř mi, stojí to za to. Neděláš to jen kvůli angličtině, ale hlavně kvůli svojí budoucnosti! Je to tvrdá zkouška, která tě ale neskutečně posílí. Teď si to možná neuvědomuješ, ale až se vrátíš, pochopíš že ses změnila, že tě to celé někam posunulo a dalo ti mnohem víc než jen perfektní americkou výslovnost. "Rozšiřování obzorů" není jen fráze, která se používá v brožurách, to je to co teď prožíváš :) Užij si to.
PS: Mě se po tobě taky moc stýská
PS2: ale rok uteče jako voda, uvidíš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama